Terapie O.T.A.

• stimulace pozornosti dítěte na základě eliminace rušivých pohybů – tím je mozek dítěte připraven přijímat nové podněty a vyignorovat podněty rušivé, které dítě jinak stále rozptylují a způsobují jeho přehlcení, které může vést až k následnému kolapsu – dítě padá do afektu, je přetížené, přecitlivělé, mozek neumí vypnout, špatně spí

• Tvorba žádoucích synapsí a vyhasínání přecitlivělosti na rušivé podněty

• Socializace a kooperace s vrstevníky

• Sociální komunikace

• Práce na sebepojetí

• Odstraňování úzkosti na podkladě připojení se k pocitu dítěte, s důrazem na předvídatelnost

Metody O.T.A. RS:

• Pozitivní přístup – pomáhá dítěti otevírat se světu. Dítěti předáváme informace pomocí tzv. Ano-sérií. Nastavujeme hranice a korigujeme jeho chování bez použití Ne-série (videotrénink interakcí – VTI, VIG). Tedy odmítnutí žádosti dáváme prostřednictvím příjmu: „Ano, vidím že chceš čokoládu, ale nyní nemůžeme, můžeš ji dostat, ale až to dojíš.“

• Deaktivace behaviorálního systému strachu a převádění organismu k fungování na bázi radostnosti, stimulace sdílené radosti a s ní související hormonální sekrece, ovlivňující celý organismus. (Efektivnost procesu učení je svázána s emočním nastavením člověka – v okamžiku radostnosti je mozek připraven k rychlému učení se).

• Zpevňování žádoucího chování. Oceňování konkrétní zpětnou vazbou. Nechválíme, ale oceňujeme. Vždy řekneme, co konkrétně dělá dítě dobře. Tím budujeme jeho sebepojetí jako toho, kdo zvládá mnoho konkrétních dovedností. To mu pomáhá najít odvahu otevřít se světu.

• Odměňování žádoucího chování, které je v nácviku – tedy takového, které je pro dítě ještě velmi těžké. S odměňováním přestáváme, jakmile tuto dovednost dítě s jistotou zvládá. Dítě samo za zvládnutou dovednost odměnu nechce, vnímá ji potom jako podceňování. Podle vypracovaného plánu práce najdeme další dovednost, kterou chceme dítě učit a tu opět zpočátku odměňujeme. Tak se dítě učí stále novým dovednostem a neuzavírá se světu.

• Pravidelné hodnocení terapeutického traject plánu na základě důležitosti jednotlivých terapeutických kroků pro rychlý postup terapie a nastartování správného vývoje dítěte. Hodnocení videonahrávek z terapií.

• Souvislé, dvou a vícehodinové zaměstnání dítěte srozumitelnou činností, která ho připraví na soustředěnou práci při plné pozornosti

• Důvěra ve schopnosti dítěte, které se často projeví až po jeho otevření se světu

• Koordinace terapeutických postupů s rodiči

Základním stavebním kamenem každé terapie dítěte s PAS je vybudování sebedůvěry. Dítě si musí začít věřit, důvěru v sebe ovšem staví na důvěře rodičů v ně samé.

Rodič je proto nedílnou součástí úspěchu terapie.

Tato východiska a strategie práce s dítětem s PAS jsou zohledněna při sestavování zakázky pro práci s dítětem v O.T.A.RS

Zároveň je práce v terapii podmíněna spoluprací s rodinou, nutností absolvování alespoň krátkého školení rodičů dítěte, konzultací průběžných výsledků terapie a sestavení plánu práce v terapii i v rodině.

Terapie se dotýká celé rodiny, je třeba ji vnímat jako práci s celým rodinným systémem. Doporučujeme proto VTI v rodině, rodičovské skupiny pro oba partnery, sourozenecké skupiny. Každý jednotlivý člen ovlivňuje výsledné fungování celé rodiny a míru otevírání se dítěte s PAS světu.